Přichází to na nás každé všední ráno. Vstaneme a vyrážíme do práce. Nebo snad rovnou začínáme pracovat? Co je to vlastně práce? Z fyzikálního hlediska je to jakákoliv síla, která uvádí něco do pohybu. Naše svaly tedy pracují už ve chvíli, kdy se soukáme zpod peřiny. A nejen to. Srdce pracuje, i když spíme; dvakrát se nepředře, ale maká. Nebudeme-li poměřovat jeho výkon pouze optikou nočních směn, ale pohledem na jeho celoživotní dílo, tak je to největší dříč ever. Za celý život se prakticky nezastaví. Vlastně by bylo fér mu dopřát i větší oddech než unylou noční šichtu, ale tenhle fachman prostě nemá dovolenou vůbec ve smlouvě. Přitom si nikdy nestěžuje. Skrytý sen zaměstnavatele, který má tah jenom na jednu branku. Necháme ho tedy tiše pracovat a popojedem.
Z postele jsme vylezli a hurá na to. Udělat snídani – práce, nachystat svačiny – práce, vyčistit zuby – práce, oblíknout se – práce, oblíknout děti – sakra práce. Dojít k autu – kus práce; když se zadaří, utíkat na autobus – poctivý kus práce; nebo snad rovnou sednout na kolo – krásná práce. Ranní kratochvíle máme plus mínus za sebou a tak konečně hurá do práce. Z kanclu do kanclu – práce; po schodech nahoru dolů – šichta; dorazit na poradu – už zase práce. Ovšem pozor! Jsme na poradě, sedíme, ani nohama nehoupeme, zatím negestikulujeme – žádná pořádná práce. Tep se zvyšuje, takže aspoň srdce maká, ale bude to stačit?! Naštěstí přichází vysvobození. Kolegyně něco nesou. Usmíváš se – práce, saháš po buchtě – pěkná práce, začínáš žvýkat – prima práce. Vtipy lítají, všichni se smějí, občas i za břicho popadají – práce až nad hlavu.
Porada se vydařila, zamakali jsme si, ale bylo to hezky. Tak zpátky do kanclu a jedeme dál. Prsty běhají po klávesnici – jemná práce; otočíš se na židli ke kolegovi a něco mu řekneš – kolotoč práce; na chvíli se zastavíš a přemýšlíš… ale nééé. Tep jde nahoru, jinak žádná práce! Začínáš přemýšlet, jak by bylo na tom světě krásně, kdyby nás přemýšlení nezdržovalo od práce, jenže to je past! Co teď?! Honem něco dělat a radši nad tím vůbec nepřemýšlet, hlavně ať se něco hýbe dopředu, a když ne dopředu, tak aspoň někam. Hlavně ať se něco hýbe.
Ještě tě dneska čeká spoustu práce, ale dlouhé texty nikdo nečte, konečně čtení není žádná pořádná práce, takže šup rovnou zpátky do postele. Venku se smráká. Protahuješ se pod peřinou – práce; zíváš – otravná práce; políbíš nejbližší na dobrou noc – nejkrásnější práce. Pak chvíli ležíš a přemýšlíš nad dnešním… ale kuš zas s tou intošskou zahálkou. Jdi radši spát!
