Ty jsi neomarxista, on je zase neofašista, jenom já jsem letadlo.
V poslední době se těší značné oblibě konverzační sport, kterému se zatím nedostalo žádného jména, tak si jej pracovně, s odkazem na kultovní sérii, nazvěme třeba Neo sem, Neo tam. Pravidla jsou celkem jednoduchá – každého, kdo má jiný názor než ty, označ za neomarxistu, neofašistu, případně nasaď jiné neo-. Nabízí se volit první trumf při odklonu doleva a druhý při odklonu doprava, ale tím se příliš netrap. Záměna je povolena a úspěch vždy zaručen. Důležité je jen jedno – sázet Nea. Když to dobře zahraješ a diváci ti uvěří, vítězství tě nemine. Staneš se nositelem správného a jediného přijatelného názoru; exkluzívního názoru, který neobdržel Neo. Vlastně je to takový fotbal se slovy a pro jednoho.
Netroufám si říct, kdo je u nás jeho průkopníkem, ale z dosud aktivních špičkových hráčů bych určitě zmínil Václava Klause ml. Tento kardinální pravák se sice specializuje na neomarxisty, ale dokáže kopnout i levou a především to hraje fakt dobře. Inu má to mít po kom – jeho tatík patřil dost možná k prvním, kteří u nás začali kopat, i když v dobách své největší slávy sázel spíš Ismy než Nea. O dalších zdejších hvězdách propíraného sportu se zmiňovat nebudu. Nikoliv proto, že bych byl Klausovic fanouškem, ale proto, že se chci zaměřit ve svém textu na nováčka, který zazářil o letošním podzimu jako kometa.
Navržené zákony a jejich protagonisté převzali ideologii marxismu a nacismu. Jsou to neomarxisté, o čemž se mluví, a neonacisté, o čemž se cudně mlčí. Takové dva slepené a přitom výstavní fíky se v tradičním fotbale jen tak nevidí, ovšem slovní fotbal pro jednoho otevírá dosud netušené dimenze. Tuto parádu si střihnul Petr Piťha na půdě Svatovítské katedrály. Někteří diváci sice odešli, ale výkon, který hráč předvedl nejen v tomto skvostném momentu, ale i ve zbytku zápasu, byl grandiózní.
Monsignor Piťha totiž navázal technikou, kterou mu mohou ostatní hráči jen závidět a která posunula hru na novou úroveň. Poté, co nasadil zmíněného dvojitého Nea, nečekaně přešel k finesám, jež by se daly souhrnně nazvat BuBuBu! Zavrhněte, nebo budete zavrženi. Nejlepší kousky vypadaly asi takto: Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány, bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou Vám děti a zatají Vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní – postačí k tomu křivé obvinění. Určení pohlaví Vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno. O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně, a potažmo mu nebudete moci dát ani jméno. Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru. Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu.
Celé galapředstavení najdete zde. Doporučuji shlédnout, sami si uděláte obrázek o kvalitách tohoto hráče. Následně můžete začít studovat Istambulskou úmluvu, ze které mají vycházet ony diktátorské zákony. Upřímně se přiznávám, že jsem pasáže, z nichž by vyplývala ona strašná apokalypsa, nenašel – třeba budete mít více štěstí.
Mějte, prosím, celou dobu na paměti, že si děláte obrázek o Petru Piťhovi, případně o Dominiku Dukovi, který projev podpořil. Výše odkazované video nevykresluje modelového katolíka, konečně diváci, kteří během projevu opouštěli katedrálu, byli také katolíci. Už Karel Čapek nás bryskně upozornil, že generalizace mají naše zkušenosti shrnovat, nikoliv nahrazovat. Chcete-li si udělat obrázek o katolících, vyrazte mezi ně. Pokud jste sami katolíci, nebo máte lidi tohoto vyznání mezi přáteli, nemusím Vám nic vykládat. Vy ovšem vykládejte. Ať se ve společnosti ví, že česká římskokatolická církev není Petr Piťha a Dominik Duka, tak jako naše republika není Andrej Babiš a Miloš Zeman.
Text vyjadřuje osobní názor autora, nikoliv stanovisko instituce, ve které pracuje.
