Reklama
 
Blog | David Němeček

Šaty oddělají člověka

Šel jsem dnes domů lesem. Sotva jsem do něj nastoupil, přemýšlel jsem nad tím, co mě potkalo předtím. Když jsem v autobuse a tramvaji brouzdal internetem. Válka na Ukrajině pokračuje, Gazdík rezignuje a STAN řeší, co dál, nastupující brankář Liverpoolu si udělal oko u fanoušků. Nikdy by mě nenapadlo, že mě z tohohle trojlístku zaujme poslední zmíněný, ale je to tady.

Dozvěděl jsem se totiž, že Liverpool má nového brankáře, který sice nevychytal ještě ani minutu, ale už mu pomalu stavějí sochu. Chrabrý čin, který si podle některých fanoušků zaslouží té největší pocty, spočíval v tom, že dotyčný odmítl dát autogram. Matt Turner prostě při autogramiádě narazil na kluka, který měl na sobě dres konkurenčního Tottenhamu, a odmítl se mu podepsat. Ba co víc, když se ten troufalec ozval, pronesl náš hrdina slovo odporné – přesněji se na něj obrátil slovy That´s disgusting 

Hrál jsem fotbal mnoho let. Pamatuji si tu řevnivost, se kterou jsme nenechali na soupeři nit suchou. Pamatuji si ty chvíle, kdy nic nebylo víc, než vyhrát. Vidím to jako dnes, když jsme na sebe pokřikovali. Kolikrát jsme se dokázali i málem poprat. Ale pořád v tom byl jakýsi respekt. My chceme vyhrát, oni chtějí vyhrát; jdeme do nich, jdou do nás. Byli jako my, jen z druhé strany. Byl to střet rovného s rovným.

Dnes tu máme brankáře jednoho z nejlepších klubů na světě, representačního gólmana, který utřel malého kluka. Kluka, který neřešil barvy svého dresu, a prostě si šel pro podpis k někomu, koho třeba považuje za idol. Možná proto, že jsou pro něj radost ze hry či jiné hodnoty víc, než barvy na tričku. Postavte mu sochu, říká pravověrný fanoušek. Ať jde do hajzlu, odpovídám.

Ne nechci tu říct, že dřív jakože fotbalisti byli nějak ctnostnější, nebo že je to na amatérské úrovni férovější apod. Chci říct, že dospělý muž s rukavicemi, který utře malého kluka, aby ho fanoušci lépe přijali, je prostě kokot. A jestliže vznikají články, které se tváří, jako že se vlastně nic neděje a že to jako patří k věci, tak já budu takhle důrazně oponovat.

Fotbal dává smysl potud, pokud je to lidská interakce. Hra lidí s míčem, souboj taktik a strategií. Nebo jen hra pro radost či roztěkané běhání po trávě, kde se kutálí balón. Vždycky je to hra lidí, kteří stojí proti sobě, ale zůstávají jeden pro druhého člověkem. Když prohlásím o svém soupeři, že je odporný, když mimo hřiště dám soupeři najevo, že se mi příčí, když pro mě ten, který obléká jiné barvy, přestane existovat, pohřbívám fotbal ve jménu jakési svaté války v kopačkách. Ba co hůř, pohřbívám člověka ve jménu hader, které nosíme. U fotbalu to pak bohužel nekončí.

 

Reklama