Prožil jsem víkend plný emocí. Smích i pláč, smutek i radost, k tomu poctivá porce uvolnění a fyzické i psychické očisty. Poznal jsem spoustu srdečných lidí a taky Haiku – drobnou poetickou dívku ze Země vycházejícího slunce. Tři řádky, sedmnáct slabik, přesně ta malá porce slov, kterou si můžu dopřát každý den, i když času není nazbyt. Rozhodl jsem se s Haiku strávit celý jeden rok. Týden za týdnem, až nám spolu bude jednapadesát. Sedmý den v týdnu a poslední týden v roce se nevrtí, to je stará vesta. Transparentní účet k naší společné sbírce zakládám teď a tady.
21.09 Virus řádí
dnes na titulkách stránek
obětní Adámek
22.09 „Když gatě já nesnáším!“
móda podzimu
taky na zimu
23.09 Rako-vina
místo klepet ti nasadí
brouka do hlavy
24.09 Za deset deset
dej mi pár dvojitých
než začne noční klid
25.09 Pod rouškou
diktátor do úřadu
Ujguři do táborů
26.09 Suché studny
suché stromy
snad nevyschnou míchy a domy
Dodatek: Nakonec jsme se dožili jenom třinácti. Některé vztahy holt nevydrží 🙂