Prožil jsem víkend plný emocí. Smích i pláč, smutek i radost, k tomu poctivá porce uvolnění a fyzické i psychické očisty. Poznal jsem spoustu srdečných lidí a taky Haiku – drobnou poetickou dívku ze Země vycházejícího slunce. Tři řádky, sedmnáct slabik, přesně ta malá porce slov, kterou si můžu dopřát každý den, i když času není nazbyt. Rozhodl jsem se s Haiku strávit celý jeden rok. Týden za týdnem, až nám spolu bude jednapadesát. Sedmý den v týdnu a poslední týden v roce se nevrtí, to je stará vesta. Transparentní účet k naší společné sbírce zakládám teď a tady.
Blog | David Němeček