Reklama
 
Blog | David Němeček

O vyděrači, který se přepočítal

Často říkáme, že Putin jde v Hitlerových stopách. Při bližším ohledání není od věci si všimnout, že v nich jde spíš opačným směrem. Nemám tím přitom na mysli, že míří od východu na západ, mluvím o posloupnosti zvolených kroků. Hitler zkoušel získat Sudety politickou cestou, po jejímž neúspěchu hrozil vojenským řešením. Putin zkoušel získat vybrané ukrajinské regiony vojenskou cestou, po jejímž neúspěchu přichází karikatura politického řešení. Hitler byl vyděrač, který říkal: „Podepiš ty papíry na stole, nebo tě střelím do břicha.“ Takové počínání je cynické, nechutné, bezprávné, ale docela logické. Putin je vyděrač, který střelil do břicha, ale když zjistil, že dotyčný útok přežil a vytáhl taky zbraň, obrátil se na kumpána, ať ty papíry na stole honem podepíše. Jeho počínání je cynické, nechutné, bezprávné a naprosto absurdní – bylo by snad přímo směšné, kdyby nestálo tolik lidských životů.

Když Hitler volal po plebiscitu v Sudetech, jednalo se o celkem sofistikovaný požadavek. Činil tak totiž v době, kdy za sebou ještě neměl žádné vojenské angažmá; v době, kdy se mohl tvářit jako mírotvorce, který chce demokratickým procesem vyřešit bobtnající konflikty mezi českým a německým obyvatelstvem Sudet. Ano, přesně ty konflikty, které sám vyvolával a hojně přiživoval; ano, právě toto cílené vyvolávání nepokojů jakýkoliv demokratický proces znemožňovalo, protože v atmosféře strachu a nenávisti se nedá svobodně volit. Navíc to bylo v rozporu s naším tehdejším právním řádem, ale celé to bylo tak šikovně vymyšlené, že pro politiky i veřejnost na západě působilo uvěřitelně, že Hitlerovi jde pouze o právo na sebeurčení a že toho chce dosáhnout nevojenskou cestou. Ať už tomu tamní elity věřily skutečně, nebo se jen snažili získat čas pro sebe, úspěch Hitlerovy strategie tkvěl nejen v dobře vytěžené válečné hrozbě, ale také v tom, že jeho požadavky byly alespoň na oko obhajitelné.

Putin ve svém vybájeném boji o zájmy Rusů za ukrajinskými hranicemi přešel do opačného garde. Kraje, ve kterých byla následně vyhlášena referenda, nejprve z velké části dobyl. Mnoho obyvatel odtud svou válečnou mašinérií vyhnal, nemálo jich taky pozabíjel či umučil. Jakékoliv debaty o platnosti referend postrádají smysl nejen kvůli tomu, že samotný proces referend neměl patřičné právní standardy, ale primárně proto, že se referenda konala na zdecimovaném území, na kterém už mnohdy nežijí tamní obyvatelé, kteří by k nim mohli dojít, natožpak cokoliv svobodně vybírat. Referenda na východě Ukrajiny referují jedině o tom, že Putin je natolik v úzkých, že se vzdal ambice, aby jeho vyprávění na mezinárodní scéně vyznívalo alespoň pro některé uvěřitelně.

Vybít někomu zuby a pak po něm chtít politický názor není logika naruby, je to počínání, které na jakoukoliv logiku rezignovalo a zaměřuje se už čistě na emoce. To ovšem neznamená, že nemá naději na úspěch, spíše naopak. Dějiny jsou plné vyděračů a manipulátorů, které vynesly emoce do nebeských výšin slibujících jediné – bolestivý a často smrtelný pád. Bohužel odtamtud zpravidla nepadají sami.

Reklama