Tři sta tisíc lidí na Letné, více než půl milionu podpisů včetně mého, tedy přinejmenším stovky tisíc sympatizantů. Taková podpora si říká o přetavení do nové politické strany. Když k němu ale dochází, tak to najednou nefunguje. Podporovatelé jsou ti tam a zbylo z nich řádově nižší torzo. Kde se to pokazilo?
Svou roli jistě sehrál fakt, že autor projektu Mikuláš Minář přerod do politické strany špatně načasoval. Nejprve v plné síle vyzval opozici, ať se začne domlouvat, aby pak překvapivě vyrukoval s vlastním projektem ve chvíli, kdy už byla jedna opoziční koalice upečená a na druhou bylo zaděláno, jestli ne i uváleno. Díky tomu na mě chtě nechtě působí jako člověk, který se k něčemu upnul a nedokázal to opustit, přestože vhodné podmínky k realizaci pominuly. Myslím ovšem, že hlavní důvod, proč Lidé PRO zůstávají o parník za očekáváním, leží jinde. Původní platforma Milion chvilek pro demokracii není pro takový přerod uzpůsobena, protože slučuje lidi příliš široké palety světonázorů, kteří navíc zpravidla nemají nouzi o politické zástupce.
Vlastně už jsme to jednou zažili, jen v trochu jiných podmínkách. Po sametové revoluci bylo hlavním politickým hráčem Občanské fórum, které sdružovalo většinu zdejší protikomunistické opozice. Lidé se ve fóru spojili proti společnému nepříteli a pro společnou věc – návrat demokracie. Dokud nepřítel hrozil, spojení logicky fungovalo, protože vše ostatní hravě převážila potřeba ukončit zdejší nedemokratický režim. Jakmile ovšem režim padl a došlo k obnovení demokracie, pojítko se vytratilo a na povrch vyplavaly konflikty zastávaných světonázorů. Můžeme se přít o tom, jak velkou roli při štěpení fóra sehrály osobní ambice jednotlivých alfasamců, ale faktem zůstává, že i kdyby jich nebylo, stěží by to dopadlo jinak. Nemám teď na mysli celkem banální postřeh, že se vždycky najde alfasamec; spíše tu mluvím o tom, že politický pytel, do kterého posbíráte, co najdete napříč spektrem, je předem odsouzen k rozpárání. Prostě je v něm příliš velké pnutí dané růzností základních stanovisek.
Podobně různorodým politickým pytlem jsme i my, podporovatelé Milionu chvilek. Nespojili jsme se proto, že bychom k sobě měli názorově blízko, ale proto, že jsme našli společný cíl, který dočasně všechny tradiční ideové rozpory převážil. Tak jako byly tmelem Občanského fóra konec komunismu a volání po obrodě demokracie, jsou tmelem širokého kolegia Milionu chvilek konec Babiše a volání po zachování demokracie. První model tmelu se rozdrolil ve chvíli, kdy došlo k odstavení strany s vedoucí úlohou a obnovení demokracie nejen na papíře. Druhý model tmelu se nám pozvolna drolí, i když je Andrej Babiš stále prvním mužem ve státě. Čím to? Zatímco Občanské fórum bylo živelným proudem lidí, kteří dosud neměli žádné zastoupení, Milion chvilek je obdobným proudem, ovšem lidí, kteří vesměs už mají své zástupce v parlamentu. Možná s nimi nejsou plně spokojeni, ale po návratu z ulic se k nim vrací. Když se navíc začalo rýsovat, že by stávající hráči po sdružení do koalic mohli současného hegemona celkem hravě převýšit, motivace pro podporu stranického přerodu Milionu chvilek opadla. Naplnění cíle totiž nabídly již existující strany, k čemuž je vlastně sám Minář svého času vyzval.
Lidsky Mikuláše Mináře chápu, sám jsem dlouho hlásal, že pokud někdy půjdu do politiky, tak si budu snad muset založit vlastní projekt, protože se s nikým stávajícím dostatečně neztotožňuji. Dlouho jsem vlastně čekal na podobný projekt jako jsou Lidé PRO, ale ta poptávka už pominula. Před pár měsíci mi došlo, že narvat k devíti stranám desátou, která bude ta pravá, není řešení. Takový postup je především zdrojem atomizace stranické mapy s výjimkou jednoho jediného případu. Případu, kdy nový projekt polkne několik starších skomírajících stranických projektů a nastoupí místo nich jako silnější a stabilnější hráč. Proto dával smysl původní Minářův apel Začněte spolupracovat, nebo vstoupím do hry; šance na výjimku ovšem pominula. Ve chvíli, kdy jsou na hřišti dva silní opoziční hráči, jsme zase zpátky u atomizace. Autorovi projektu patří obrovský dík za rozproudění zdejší občanské společnosti, jeho politický coming out má ovšem silnou pachuť kontraproduktivity.
Budiž k dobru nově vzniklým koalicím, že nejsou takovými pytli blech jako Občanské fórum nebo Milion chvilek. Strany, které se spojily, k sobě mají ideologicky blízko, což zakládá naději, že neskončí po příštích volbách jako Občanské fórum po těch prvních. Jistě to bude pořádná prověrka umění kompromisu, ale šance na úspěch je rozhodně větší, než kdyby šel do voleb kočkopes sdružující například levé křídlo Pirátů a nejpravicovější odnož ODS. Mohutné proudy lidí rozličných názorů mají v historii naší země své nezastupitelné místo, ale jako základ každodenní politiky dobře neposlouží.
Závěrem mi nezbývá než vyslovit svá tři přání pro tento volební rok: koalice si nepůjdou v předvolební řeži příliš po krku; hlavní představitelé zúčastněných stran uspějí při prověrce umění hledat kompromisy a konečně Lidé PRO nenaplní svůj atomizační potenciál natolik, aby pohřbili dlouhodobý cíl svého zakladatele – odstavit od válu muže, který by z naší země chtěl mít firmu.
