Naše nejrůznější obavy se v posledních měsících smrskly do mikroskopického světa koronaviru a jeho hranice překročily nanejvýš v podobě makroskopických dopadů zaváděných opatření. Proto do mě udeřil jako blesk z čistého nebe text autorské dvojice vyvolávající z lampy staronového džina. Bití na poplach před Islámem je tentokrát zasazené do kontextu boje o Bílý dům, a tudíž příznačně nazvané Doufejme, že Trump zvítězí.
Citovaný text se nese v duchu podpory nejlepšího pistolníka a démonizace jeho vyzyvatele, který se z čínského kandidáta stal najednou islámským – to aby si člověk za chvíli dělal mapu. Při vyzdvihování Trumpa na jedné a máchání Bidena na druhé straně se autoři nezdráhají podsouvat, že případné vítězství demokratického kandidáta odstartuje přerod USA na muslimský stát. Ať už je souslovím muslimský stát myšleno cokoliv, není mi vůbec jasné, jak by se to mohlo 1-2 % americké muslimské menšině podařit. Nebo že by Biden konvertoval a s ním i dvě třetiny budoucího Kongresu a tisíce zákonodárců v jednotlivých státech – no nevím.
Vrcholu ovšem autoři dosahují už o odstavec dříve, když přicházejí s hypotézou, že koronavirové drama je bouda, kterou na svět ušili muslimové, aby ho mohli ve vyvstalém zmatku lépe ovládnout. Tady, přiznávám se bez mučení, mi docházejí slova. Omezím se tedy jen na konstatování, že nesouhlasím s formulkou: Člověk proto nemusí být zvláště velkým konspirátorem, aby mu bylo jasné, proč se z viru, který ani nic neumí, stalo takové obří celosvětové drama.
Dodatečně jsem zjistil, že propíraný text není bleskem z čistého nebe, ale že manželé Záhumenští již nějakou dobu píší v různém kontextu o nebezpečí politického islámu. Tento termín nejspíše definují podle Billa Warnera, o jehož výkladu se rozhodně nedá říct, že by byl všeobecně přijímaný. Úplně jiný obrázek dostaneme od Grahama E. Fullera, který pojímá politický islám spíše jako šanci na lepší život pro obyvatele Blízkého východu, než jako hrozbu pro zbytek světa. Konečně česky vyšel celkem rozsáhlý sborník Politický islám z dílny Emila Aslana. Právnickému páru patří dík, že vzbuzuje zájem a zamyšlení nad klíčovou oblastí nejen mezinárodní politiky, obavám se však, že jednosměrné texty plné senzačních výkřiků a alarmujících spekulací nejsou dobrým rádcem při řešení mezikulturních konfliktů.
Dosud jsem Korán nečetl a vlastní znalosti Islámu z druhé ruky nepovažuji za dostatečné, abych se pouštěl do hlubší principiální debaty. Nevím, co přesně se píše v textech, které jsou muslimům svaté, a jak si oni sami tato slova vykládají a přetavují je do vlastního života. Nevím, jaké to je být muslimem, jsem si ale naprosto jistý, že muslim je člověk a podle toho k němu budu přistupovat. Nehodlám muslima, který mi řekne, že neusiluje o islamizaci světa a narušení mých svobod považovat automaticky za lháře jen proto, že k tomu má návod v Koránu. Připadal bych si totiž jako totální pokrytec, když sám pocházím z kultury, která mnohdy přijala lež a útlak za vlastní a biblických návodů k tomu ani nepotřebovala. Raději pěji s klasikem: Lidskou dobrotu lze najít u všech lidí, najdeme ji tedy i u té skupiny, kterou máme pokušení paušálně zavrhnout.
Před radikálními muslimy se mějme na pozoru. Když ale povedeme boj s islámským radikalismem v přesvědčení, že radikalita je naplněna už prvním slovem pojmu, pouze rozčeříme vody kulturní války. Jakkoliv Korán nabízí oporu pro radikální pojetí muslimské víry, rozhodně není jakousi záznamovou knihou života lidí věřících v Alláha. Vzít vlastní vnější interpretaci Islámu a vmést muslimům do tváře, že jsou lháři a my jsme je prokoukli, mi přijde jako projev kulturní arogance. Budiž snad ironií osudu, že právě odhalený falešný příslib, avšak v opačném garde, před sto lety silně přiživil v arabském světě dodnes běžnou averzi k Evropanům.
Nepřítelem číslo jedna není Islám, ale radikalismus všech barev, včetně toho s jemným sametovým nádechem, který volá po jakémsi džihádu naruby. Místo odhalování falše v muslimských srdcích, raději nahlédněme do těch vlastních a hledejme možnosti společného postupu při stopování a odstraňování příčin radikalismu.
