Tak prý jsme zase nesmiřitelně rozděleni. Tentokrát to nejde na vrub Miloše ani Andreje, ale kusu textílie, který se stává symbolem doby. Zastánci roušek a Odpůrci roušek, tak se jmenují tábory, ve kterých jsme se údajně zakopali.
Nevím, jak to vnímáte, ale já se v těch táborech nenacházím. Nejsem nesmiřitelný Rouškofil ani Rouškobijec. Prostě přemýšlím nad tím, kde rouška pomáhá a chrání a kde může naopak škodit. Když se dívám kolem sebe, vidím obrázek docela podobný. V desítkách či stovkách lidí, které potkávám v životě více než zběžně, sotva nacházím někoho, kdo razí roušky za všech okolností, nebo je naopak cele odmítá. Výskyt takových případů je nanejvýš v řádu procent. Kladu si pak otázku, jestli celé mé široké okolí je jedna velká sociální bublina, nebo jestli to s tím nesmiřitelným dělením nebude tak horké. Za pravděpodobnější považuji druhou variantu, už jen proto, že mezi nesmiřitelným Rouškofilem a stejně naladěným Rouškobijcem je spousta umírněných poloh. Nemyslím si, že jsme toliko radikální, abychom se většinově rozdělili do dvou extrémních táborů.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec někdo s bipolárem nesmiřitelných táborů operuje. Chápu potřebu mediální zkratky, ale pokud vede jen k prezentaci a podpoře zkratkovitého vnímání reality, tak nám prokazují její autoři medvědí službu – a sobě konečně taky. V zahlcení mediálními zkratkami se totiž právě sama zkratka stává realitou.
Napadá mě k tomu analogie ze světa fyziky. Když se snažíme zjistit polohu částice, tak samotný tento proces její polohu změní. Abychom totiž částici našli, musíme si na ni doslova posvítit a dopadající foton ji posune někam jinam. Naše odhalování reality, tak samu realitu pozměňuje, či chcete-li spoluutváří. S reportováním o stavu společnosti se to má podobně. Když si posvítíme na to, jak je ta naše společnost polarizovaná, posuneme ji – tu k menší, tu k větší polarizaci. Zkratky o nesmiřitelných táborech polarizaci spíše posilují.
Otázka je tedy nabíledni: Do jaké míry žijeme v nesmiřitelných táborech a do jaké míry jsou nesmiřitelné tábory informační konstrukt, který se propíjí do reality?
Když zachycujeme společenské dění, neexistuje něco jako prostý popis skutečnosti. Každý report o stavu společnosti sám pozměňuje realitu, o níž referuje. Mějme to na paměti při dalších výskytech nesmiřitelných táborů či jiných podobně přepjatých mediálních zkratek.
