Když jsem poprvé zaslechl, že jóga je cizorodý prvek, který podkopává křesťanství, vzal jsem to s rozpačitým úsměvem. Soudě dle poslední Vertikály se nejednalo o výkřik do tmy, ale názorovou pozici, která má v náboženských kruzích své místo. Jóga je pro křesťany skrytou pastí hinduistického náboženství a jejím prováděním se otevíráme temným silám. To nejsou slova kněze z nějaké zapadlé farnosti, takto mluví uznávaný teolog Vojtěch Kodet. Jeho příspěvek přitom vypovídá, spíš než o józe, o nás samotných.
Svět, ve kterém žijeme, není místem, kde na nás stále někdo líčí pasti. Kdyby tomu tak bylo, nekáral by Jára Cimrman chybujícího Stvořitele za zuby. Strach, že se jógou nabízíme temným silám, pochází ze světa, v němž otevřené dveře znamenají bezradnost a zranitelnost. Ze světa, kde za každými dveřmi může číhat ďábel, takže buďme pěkně v teple křesťanského krbu, a zbytečně nevětrat. V takovém světě žít nechci, a možná proto mě neděsí, že bych o něj mohl přijít. Otevřené dveře vnímám spíš jako akt přijetí a poznávání. Že se přitom mohu spálit? To přece patří k životu. Nehledě na skutečnost, že ten náš vnitřní krb pálí stejně dobře, jen se před ním máme míň na pozoru.
Věřím v Boha, ale nevěřím, že Bůh je egocentrický cynik. Představu, že existuje jedno pravé pojetí Boha a ostatní náboženství jsou projevy temné strany síly, považuji za absurdní. Kdo by stvořil takový galimatyáš – stěží člověk, natožpak Bůh. Bůh mi dává smysl pouze v případě, že jednotlivá světová náboženství jsou něčím jako cizími jazyky. V různých částech světa mu říkáme různými jmény, používáme jiné texty, ale ve finále mluvíme všichni o tom stejném. Přesvědčení, že jenom náš Bůh je ten pravý a ostatní, aktuálně něco přes šest miliard, zatím neprozřeli, mi přijde strašně nabubřelé. Na gymplu jsem cizí jazyky dost flákal, v pokročilejším věku a v náboženské oblasti nehodlám tuto chybu opakovat. Konečně kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.
Páter Kodet slovem dosvědčuje případy, kdy se otevřenou myslí při józe vystavujeme ďábelským svodům. Mě teda napadá slovo pokušení spíš při představě, že přemlouvám ve jménu Boha svou ženu, ať už té jógy zanechá, a při neuposlechnutí stopuji toho démona, který se v ní během cvičení a meditace uhnízdil. Přeji nám všem, abychom méně stopovali démony ve svých bližních a více se otevírali kontaktu s Bohem – ať už v kostele, v přírodě, na józe, nebo kdekoliv jinde.
