Občas se podivujeme nad tím, jak je možné, že drtivá většina Rusů pobývajících v geograficky největší zemi světa hltá Putinovi ty báchorky a úředně schválené nesmysly a bludy. Vzhledem k setrvalé, důkladné, celoplošné a mýtické masírce, kterou ruské obyvatelstvo prodělává už bez mála století, to takovým překvapením zase není. Začalo to těsně po Leninově smrti fejkovou fotkou idylického posezení Vladimíra Iljiče s Josifem Vissarionovičem a s krátkou přestávkou v 90. letech to trvá dodnes. Stalin – dávno před sestrojením prvního počítače – vytvořil v Rusku prakticky virtuální realitu, kterou s většími či menšími úspěchy udržovali a dle svých potřeb upravovali jeho následníci.
Současný ruský diktátor patří spíše k těm úspěšnějším následníkům, navíc má už od startu k dispozici nejen počítače, ale také světově rozšířenou síť. Ta na jednu stranu může pozlobit otevřeným šířením informací a zpráv, o které panovník od dlouhého stolce rozhodně nestojí, na druhou stranu umožňuje ruskou virtuální realitu rozvážet do celého světa. Nekontrolované šíření nechtěného docela obratně zmákl kremelský cenzorní systém a my se tak můžeme těšit z blahodárných účinků kvalitního vývozního artiklu – Putinových báchorek a bludů.
Putinův zpravodajský export slaví u nás četné úspěchy a vnucuje se otázka: Proč to Putinovi žerou našinci, které nikdo nenacpal do informační ulity? Proč lidi ve střední Evropě, kteří mají přístup k bezpočtu reportáží, fotodokumentací, videozáznamů, očitých svědectví a komentářů odborníků, věří, že Putinovské Rusko čelí agresi a že se jenom brání štvavému Západu? Jak někdo dokáže uvěřit tomu, že celá politická representace (s výjimkou SPD a KSČM), celá akademická obec (snad bez výjimky) a drtivá většina spoluobčanů jsou obětí nějaké tajemné manipulace, pro kterou neexistuje žádný doklad, natož pak důkaz? Jak může někdo sednout s Putinem na to dvojsedadlo a zvolat: Vy všichni jste blázni, jenom my jsme letadlo!
Když se snažíme na tyto otázky odpovědět, nejčastěji skloňujeme dopad desinformační mašinerie posledních let místy doplněný o připomínku historického zatížení méně povedeným domácím pokusem o stvoření virtuální reality. Měl bych ještě třetího do party. Myslet si, že celá euroamerická civilizace teď pokoutně útočí na Rusko, které se jen brání a je vtaženo do války, znamená věřit na jeden velký světový podvod. Podvod, který je k nevíře, pokud ovšem nejste člověk, který se cítí být setrvale podváděný.
Podváděný politickou reprezentací, která pro něj nikdy nic neudělá. Podváděný vědci, kteří oblbují lidi na žádost mocných. Podváděný zaměstnavatelem, který ho chce akorát sedřít z kůže. Podváděný obchodníkem, který mu neúměrně draho prodává. Podváděný učitelem, který si na něj zasedl. Podváděný i nejbližšími, kteří mu nedovolí, aby byl šťastný. Podvedený Bohem, který mu nedal lepší výchozí podmínky. Člověk, který propadá pocitu, že jeho život je jeden velký podvod, snadněji uvěří na podvody světových rozměrů. Současně nemá valnou potřebu si je ověřovat, podvod zapadá do jeho každodenní reality a Putinův narativ prohnilého západu přesně sedí do jeho vidění světa.
Putinovy sympatizanty nepřesvědčíme záběry, očitými svědectvími ani jinými důkazy. Budou je považovat za fejkové, protože my jsme pro ně podvodníci; případně naivky, které naletěly podvodným politikům zkaženého západu. Můžeme k nim cítit hněv, považovat je za ignoranty, nebo za přisluhovače zločinům proti lidskosti, ke kterým dnes na Ukrajině dochází. Na rozdíl od Putina, ale nikam nepůjdou. Byli tu před ním a budou tu i po něm. Pokud nechceme, aby se při nástupu budoucích autoritářů a diktátorů shlukovali podvedení do šiků, přemýšlejme jak reformovat naši společnost. Přemýšlejme, jak dosáhnout toho, aby co nejméně lidí propadalo pocitu, že jsou někým podváděni. Přemýšlejme, jak oživit důvěru lidí – v sebe navzájem i v politické instituce.
