Reklama
 
Blog | David Němeček

Občanské smíření jako projekt zachování demokracie

Klíčové pro zachování demokratického vývoje v naší zemi není to, jak smýšlíme o jednotlivých politicích, ale to, jak smýšlíme sami o sobě. Dokud se budeme vzájemně respektovat jako lidé, nedemokratickým tendencím u nás pšenka nepokvete. Když spolu budeme mluvit a vzájemně si naslouchat, možná překvapeně, zjistíme, že jsme v základních věcech ve shodě, která byla dosud skryta v mlze předsudků, urážek a vzájemného osočování. Nejlepší nástroj proti regresi k nedemokratickému zřízení třímá každý z nás. Začněme jej používat.

Je Andrej Babiš bojovník s korupcí a schopný budoucí premiér, který bude respektovat demokratické principy, nebo dotační a daňový podvodník, který plánuje pod rouškou ekonomického úspěchu přechod země k autoritativnímu režimu? Je Tomio Okamura muž bojující za naše bezpečí, svobodu a právo rozhodovat, nebo oportunista, který zneužívá strachu lidí, bagatelizuje úskalí přímé demokracie a svobodu spíše ohrožuje? Tyto otázky jsou dnes na stole a odpovědi na ně se mezi lidmi různí. Otevřeně říkám, že dávám dvě dvojky; v naší společnosti jsou však aktuálně zastoupeny všechny možné kombinace odpovědí.

Nedokážu si představit, že by některá kombinace možných odpovědí aspirovala na všeobecnou občanskou shodu. Takto silná shoda je ovšem znemožněna personifikací otázek, nikoliv tím, že bychom nebyli schopni se v zásadních otázkách shodnout. Když odhlédneme od jmen, rovnou nám jedna taková shoda vyplave na povrch. Troufám si tvrdit, že se téměř jednomyslně shodneme na tom, že bychom měli dále pěstovat demokratický systém, nikoliv se navracet k systému autoritativnímu. Nebuďme tedy tolik uhranuti konkrétními politiky, ať už pozitivně, nebo negativně, a vybudujme raději na pozadí názorových rozdílů obranný systém, který dokáže dlouhodobě odolávat antidemokratickým tendencím, ať už přijdou kdykoliv a od kohokoliv. Možná Andrej Babiš a Tomio Okamura neusilují o degeneraci naší mladé liberální demokracie, historická zkušenost však říká, že dříve nebo později přijde někdo, kdo o ni usilovat bude. Připravme se na to.

Obranný systém, o kterém tu mluvím, přitom nestojí žádné veřejné prostředky; jeho zdrojem je občanská interakce a vzájemný respekt diskutujících. Pokud se spolu budeme bavit, poznávat se a hledat názorové průniky, stěží nám v budoucnu někdo namluví, že veřejný zájem, národní bezpečnost, nebo jiný kolektivní ideál, vyžaduje popření práv a svobod některých lidí. Diskuse založí svébytnou a sebevědomou občanskou společnost, která se nenechá žádným autoritářem vláčet ani jako celek.

Mluvme a naslouchejme si, mnoho to nestojí a zisky jsou obrovské. Mluvme o politice v rodině, v práci, v sousedství; mluvme o politice všude, kde uznáme za vhodné. Mluvme s každým, kdo je ochoten diskutovat. Nezatracujme názorové oponenty; diskuse bez oponenta upadá v plácání po zádech a potvrzování vlastních předsudků a mýtů. Oponent je největším darem diskuse, protože odhaluje naše předsudky a nezná úlevy pro naše mýty. Mluvme o politice střízliví; nezačínejme diskusi až ve chvíli, kdy už diskuse nejsme schopni. Emoční výlevy a výkřiky po šesti pivech jsou dobré leda k probuzení sousedů; občanskou aktivitu neprobudí. Mluvme a naslouchejme si, neboť bez naslouchání odumírá polovina svobody slova.

Názorový konflikt je od demokratické politiky neodmyslitelný, nicméně zatvrzelost k lidem s jiným názorem, často doprovázená emocemi a urážkami, vede k válce křiklavých slov, ve které není občanských vítězů, jen poražených. Z pohledu udržitelnosti demokratického systému není alternativou mlčení, ale klidný a racionální střet občanů. Tomáš Garrigue Masaryk říkal: Demokracie je diskuse, já dodávám: Diskuse chrání demokracii. Demokracie vzešla z diskuse založené ve vzájemném respektu lidí a obsahuje autoimunitní systém, který funguje všude tam, kde nezapomněla na své kořeny.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama