Reklama
 
Blog | David Němeček

Demokratický mariáš se hraje i v ulicích

Demokracie je prostá, milý Watsone. Jednou za pár let jdeme k volbám, tam si vybereme ty, kteří nás budou v následujících letech zastupovat, a dáme jim klid na práci. Jakékoliv občanské protesty v mezidobí voleb podrývají demokratické zřízení a každý, kdo se k nim přidá, přestává být demokratem.

Toliko mírně eufemistické shrnutí mantry, která bývá vládnoucím po ruce prakticky pokaždé, když se na obzoru objeví nějaká, klidně i menší, vlna protestů. Nejčerstvější užití této šikovné rákosky na aktivního občana jsem zaznamenal v souvislosti s odstoupením poslance Zdeňka Ondráčka z čela sněmovní komise pro kontrolu činnosti GIBS. Odstoupení předcházely demonstrace v několika městech za mnohačetného povzdechu, že demonstrující nerespektují výsledky voleb. Tezi, že člověk, který nerespektuje výsledky svobodných voleb v demokratické zemi, není demokratem, nehodlám rozporovat, na místě je ovšem otázka: Když jde člověk protestovat do ulic proti počinu poslanců, znamená to, že nerespektuje výsledky sněmovních voleb? Odpověď je prostá, milý Watsone. Neznamená.

Shrňme si základní fakta, příteli: Řádně zvolení poslanci, si řádně zvolili do čela zmíněné komise Zdeňka Ondráčka. Toto zvolení vyvolalo občanské protesty v několika městech. Zdeněk Ondráček následující den na sněmovní schůzi rezignoval na místo předsedy komise. Nyní si položme klíčovou otázku: Čím konkrétně protestující občané nerespektovali výsledky voleb? Tím, že svými protesty v ulicích vytvářeli nátlak na poslance? Ohrožují občanské protesty vytvářející nátlak na zvolené politiky demokracii? Odpověď je prostá, milý Watsone, ale zde si zaslouží podrobněji vyložit.

V předvolebním období zasypávají kandidáti nastávající voliče různými reklamními triky a rétorickými pamlsky s prostým cílem – být zvolen(a). Zvolení politici následně používají tyto fígle, aby si udrželi voliče na své straně i v případě, kdy neprosazují tak úplně to, co jejich voliči očekávali, k čemuž dochází naprosto běžně. Počínaje vstupní předvolební kampaní a konče prvním nezvolením hrají politici s občany nátlakovou hru, při které se každý z nich snaží udržet trumfy v ruce. V předvolební kampani volí trumfy občan, který se jako budoucí volič snaží maximálně ovlivnit agendy jednotlivých kandidátů a následně uplatňuje právo si zvolit. Kandidáti mají slabší pozici a snaží se různými způsoby, včetně již uvedených fíglů, získat občany na svou stranu a dosáhnout zvolení. V průběhu volebního období volí trumfy politik, který získal úřad a z něj vyplývající rozhodovací kompetence a moc. Občané mají slabší pozici a snaží se hrát co nejvyrovnanější partii prostřednictvím různých aktivit, výzev i protestů. Takhle se hraje demokratický mariáš. Ponecháme-li občanům jenom volební trumfy, riskujeme, že se jednou další volby nedočkáme, protože někdo, kdo bude mít dostatečně dlouhý klid na práci, změní pravidla hry.

Demokracie je prostá, milý Watsone. Jednou za pár let jdeme k volbám, tam si vybereme ty, kteří nás budou v následujících letech zastupovat, a v průběhu volebního období budeme dostatečně bdělí a občansky aktivní, abychom měli jistotu, že nám na jeho konci zase rozdají plný počet karet k volbě trumfů.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama