Reklama
 
Blog | David Němeček

Čeho mám být hodný, maminko?

Jistě ten výjev také znáte. Malé dítě se vzteká, křičí, možná i kope nohama. Nad ním stojí rodič, který se snaží situaci vyřešit. Jedna z nejčastěji užívaných vět, která zazní během řešení, nebo těsně po něm, je: „Budeš už hodná/ý?“ Snad jen nával emocí, případně zatím nedostatečná pojmová výbava, brání dítěti, aby odvětilo: „A čeho mám být hodná/ý, maminko/tatínku?“

Jak vlastně sousloví hodné dítě vzniklo? Koho máme na mysli pojmem hodné dítě? Dítě, které se nevzteká? Dítě, které je milé a usměvavé? Dítě, které poslouchá rodiče? Dítě, které už si dostatečně osvojilo společenská pravidla? No budiž, ale proč jsme pro společné označení těchto charakteristik začali užívat právě slovo hodné? Nezabýval jsem se etymologií propíraného sousloví, ale hádám, že slovo hodné mělo značit následující – děti, které se chovají, jak očekáváme, jsou hodné toho, abychom jim něco poskytly. Vnucuje se tedy otázka: „Mají-li být naše děti hodné, tak čeho?“

Hodné pochvaly, pozornosti, lásky? Nebo snad hodné společenského uznání? Pokud na tento vzorec přistoupíme, dostaneme nehodné děti do totální pasti. Právě nedostatek uvedených duševních pamlsků totiž zpravidla způsobuje jejich nehodnost. Tlačíme je tak do podobně nesmyslné situace, jako kdybychom jim slíbili finanční odměnu za to, že skočí nakoupit, a nedali jim na nákup žádné peníze.

Mám daleko k tomu, abych tu podsouval sobě a ostatním rodičům, že každý záchvat vzteku a křiku odhaluje naši neschopnost nebo nedostatečnou péči o děti. Naopak se obávám, že příliš sebezpytný přístup rodičů doplněný často pohrdlivými reakcemi okolí podporuje nepřiměřené výchovné reakce, které se promítají do celé společnosti – o tom ale až v dalším blogu. Děti jsou malí lidé se vším, co k tomu patří. Takže jsou prostě někdy popudlivé, tvrdohlavé, navztekané a jinak lidské. Nedivme se tomu. Tím spíše, že zatím měly mnohem méně času než my, naučit se zpracovávat vlastní emoce. Cílem textu, který právě čtete, je společné zamyšlení nad otázkou, jestli nepřišel čas najít pro sousloví (ne)hodné dítě nové místo – místo na smetišti dějin českého jazyka.

Až se Vás příště budou v práci, u prarodičů, nebo kdekoliv jinde ptát: „A co děti? Jsou hodné?“, zkuste prostě odpovědět: „Někdy se vztekají, křičí, nebo mají dokonce chuť do něčeho bouchnout, tak jako my všichni. Život s nimi je ale hrozně fajn a máme je moc rádi.“ Pozornost, láska a uznání jsou nejzdravějším mlsáním na světě. Dopřejme ho našim dětem hojně a bezpodmínečně – náklady jsou minimální a možné zisky obrovské.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama