Reklama
 
Blog | David Němeček

Miloši, držím ti palec

Poslanci napodruhé, tentokrát snad definitivně, zasmečovali novelu zákona o střetu zájmů. Poprvé se ji nepodařilo položit díky trojbloku Miloš Zeman, individuální svoboda a férová politická soutěž. Všichni tři uvedení jsou známými personami v České legislativní lize, ovšem nebývalo běžné, aby se potkali ve společném výskoku na síti. V minulosti měl český prezident naopak tendence do svých dnešních spoluhráčů řádně bušit.

Prezident ve svém zdůvodnění veta poukazuje na skutečnost, že paragraf [A] zakazující veřejným funkcionářům vlastnictví médií nenaplňuje principy vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti, což by jako opatření zasahující do svobody jednotlivce a jeho základních práv měl.

Ve zdůvodnění odmítnutí na základě nenaplnění principu vhodnosti se prezident opírá o tři základní tvrzení: (1) Lze si jen obtížně představit zneužití vlastnictví médií stran některých postižených funkcionářů (např. ombudsmana); (2) Pokud jde v otázce zneužití o členy vlády, rámec jejich omezení stanoví čl. 70 Ústavy ČR; (3) Lze si jen obtížně představit, že by člen vlády potřeboval vlastnit média, aby mohl veřejnosti sdělovat informace o výkonu své funkce, a to, z důvodu vlastnického nebo spoluvlastnického podílu, způsobem, který odporuje výkonu jeho funkce.

V bodě (1) spatřuji věcnou připomínku, která by mohla být základem diskuse o tom, jakou plochu veřejných funkcí by měla úprava pokrýt. Bod (2) je nic neříkající, jelikož v kombinaci s jinou pasáží samotného zdůvodnění vytváří začarovaný kruh [B]. Třetí výhrada je trošku oříšek a přiznám se, že mi notnou chvíli trvalo, než jsem se vůbec zorientoval ve větné skladbě. Ponechám teď stranou, že formulace sdělovat informace o výkonu své funkce způsobem, který odporuje výkonu jeho funkce opět silně zapáchá logickými pastmi. I kdybych dané tvrzení (3) přijal, naprosto nic nevypovídá o možných účelových a zkreslených informacích, které nemusí mít s výkonem aktuální funkce nic společného a které může člen vlády šířit do veřejného prostoru mnohem snáze, pokud některá média vlastní. Samostatnou kapitolou je opakované užití formulace lze si jen těžko představit, která má pravděpodobně vzbudit dojem, že se nejedná o subjektivní názor prezidenta (případně jeho poradců), ale o názor, se kterým se přinejmenším valná většina lidí ztotožní. Jak vidno výše i níže, různé prezidentem těžko představitelné věci si kupříkladu já dokážu představit celkem snadno.

V pasážích zabývajících se naplněním principu potřebnosti tvrdí prezident, že probíraný paragraf čtyřnásobně koliduje s Ústavou ČR. (1) Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. (2) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí. (3) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. (4) Ústavní princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví.

Upřímně nechápu, co chtěl básník říct prvním bodem. Pokud nastavím regulaci „Žádný občan ve veřejné funkci X, nesmí vlastnit Y“ má vlastnické právo pro všechny naprosto stejný obsah a požívá stejné ochrany. Prostě buď jsem v dané funkci a přistoupím na možná omezení, nebo nejsem a žádným takovým omezením nečelím. Tvrzení, že zákaz vlastnění médií narušuje uvedené právo, si nezadá s tvrzením, že profesní požadavek na dodržování dress codu narušuje právo občana se svobodně oblékat. Řekl bych asi tak: Pokud se ti to nelíbí, prostě tam nedělej. Naopak čtvrtý bod podněcuje diskusi, která by měla být pro posouzení navrhované novely klíčová a zasloužila by vlastní pojednání.

Velmi rozumím tomu, proč měl prezident potřebu zmínit druhé a třetí popsané právo. Přesně o nich to totiž je. Pouze se s prezidentem rozcházím v představě, kdy jsou tato práva lépe zajištěna. V prezidentových očích občané lépe naplní své právo podílu na věcech veřejných a budou mít rovnější přístup k voleným funkcím ve společnosti, která toleruje politikům, že mají pod palcem média. V mých očích budou obě práva daleko spíše naplněna, když politici nebudou moci ve veřejné debatě a politické soutěži zvýhodňovat sami sebe prostřednictvím vlastních listů.

Konečně odmítnutí paragrafu v duchu principu přiměřenosti nepřináší žádnou další podstatnou výhradu. Zaměřuje se na prosté subjektivní konstatování, že z materiálu předkládaného poslanci nevyplývá odůvodněnost daného opatření a jako třešničku na dortu přidává technickou připomínku, že by se zákon týkal i vědeckých a uměleckých periodik a vysílání.

Závěrem rozboru prezidentova zdůvodnění bych rád vyjádřil naději, že naplní své avízo nechat prověřit novelu u Ústavního soudu. Dokážu si jen těžko představit právní posudek novely, který by měl větší šance na naplnění požadavku nepodjatosti, než právě ten z dílny ÚS.

Přiznám se, že nechystám životopis našeho současného prezidenta, ani jsem jeho mnohaleté politické angažmá hlouběji nestudoval. Navzdory tomuto handicapu si troufám tvrdit, že je-li myšleno výše rozebírané zdůvodnění upřímně, jsme svědky politického přerodu hlavy státu. Miloš Zeman, který svého času nešel daleko pro regulaci, se najednou obává, že by český právní stát mohl být příliš regulativní. Stalo se to letos na Mikuláše. Usnul jako sociální demokrat, probudil se jako libertarián. Jakkoliv sám uznávám sociálnější pojetí liberalismu než libertariáni, tento přerod velice vítám. Jako správný libertarián bude prezident Zeman nesmlouvavý k rozbujelému státnímu aparátu, půjde jistě příkladem, opustí tendence nafukovat vlastní pravomoci a s minimalizací státu začne u prezidentského stolce. Miloši, buď libertarián!

 

[A] Ve svém textu se zaměřím na zamítavé stanovisko prezidenta k § 4a týkajícímu se omezení vlastnictví médií. § 4a stanoví, že veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Tato citace pochází stejně jako všechny ostatní z dopisu prezidenta předsedovi poslanecké sněmovny (viz https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/prezident-republiky-vetoval-zakon-o-stretu-zajmu-13090). Citace jsou v textu označeny kurzívou.

[B] Podle čl. 70 Ústavy ČR člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce s tím, že podrobnosti stanoví zákon.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama