Reklama
 
Blog | David Němeček

Abraka ekonomická mirgrace

Východně a jižně od Středozemního moře žijí také lidé. Nejsou to žádní „lidé“, kteří implicitně usilují o jakési nezasloužené pohodlí a kteří na nás chtějí parazitovat. Prostě jen neměli to štěstí jako my, aby se narodili v Evropě. Říct otevřeně, že jsme prostě měli kliku, zatímco oni pech, tak ať se s tím smíří, by nebylo solidární. Proto odpůrci migrace, kteří chtějí vypadat solidárně, využívají zaklínadlo ekonomická migrace.

Rozhodnutí Soudního dvora EU oprášilo v českých zemích korunovační klenoty poslední doby. Kvóty nefungují, takže uprchlíky brát nebudeme a nebudeme se podřizovat diktátu Bruselu, zopakovali v různých obměnách naši nejvyšší politici (respekt výjimkám). Druhou část zvolání ponechám stranou, protože je podobně legitimní, jako kdybych já z Brna odmítal platnost českého zákona a mluvil o zvůli poslanců v Praze. V první části nás někteří representanti pod rouškou kvót ujišťují, že prostě žádné uprchlíky z afrických a blízkovýchodních zemí přijímat nebudeme. Budiž trpce úsměvným paradoxem, že na vlajkové lodi odpůrců migrace patří k nejhlučnějším lidé, kteří se dříve zvali, nebo dokonce dodnes zvou sociálními demokraty. Každý člověk, který chce na jedné straně odmítnout uprchlíky a na straně druhé zůstat v očích svých (případně v očích svých voličů) solidárním, musí přijít se silným zdůvodněním odmítavého postoje. Jádrem tohoto zdůvodnění se stal islámský radikalismus, ergo nebezpečí, že mezi uprchlíky se skrývají radikálové a budoucí teroristé. Jádro zdůvodnění sice nese sdělení, které není radno brát na lehkou váhu, ovšem i v těch strašidelnějších předpovědích se týká pouze zlomku příchozích. Aby celkové zdůvodnění poskytlo dostatečné alibi, bylo zapotřebí začarovat alespoň většinu migrantů, a tak se zrodilo zaklínadlo ekonomická migrace.  

Co se nám vlastně snaží sdělit člověk, který říká, že příchozí většinou nejsou váleční, ale ekonomičtí migranti? Má tím na mysli, že dotyčným nesviští kulky nad hlavami, pouze živoří, případně přímo hladoví a žízní, a nemají možnost získat prostředky na základní životní potřeby? Předpokládám, že spíše ne; takové alibi by totiž bylo velmi průstřelné. Žádost o pomoc takto strádajících lidí je totiž podobně naléhavá jako v případě uprchlíků ze zemí, kde aktuálně zuří válečné konflikty. Aby mohl solidárně se tvářící člověk odmítat migranty, musí je vykreslit jinak. Zvěstovatelé ekonomické migrace se nám snaží namluvit, že čelíme především vlně lenochů a povalečů, v lepším případě o pohodlí usilujících lidí, kteří odcházejí do Evropy parazitovat na našem sociálním systému, případně jiným způsobem pojídat plody naší práce. Skutečně něčemu takovému uvěříme?

Přemýšlím o člověku, který bez obtíží přežívá ve své zemi a najednou se doslechne, že v Evropě se mají líp a někdy i gratis. Obratem prodá prakticky všechno, co má, aby mohl vyplatit převozníky (a ideálně mu zbylo něco do začátku) a vyrazí do Evropy. Zanechá za sebou svůj domov, svá dětská zákoutí, ty z přátel, kteří nemohou jít s ním, svou rodnou zemi. To vše proto, aby vyrazil na tisíce kilometrů dlouhý výlet, během kterého může snadno zemřít, případně být uvězněn a vrácen často bez prostředků zpět, kde už možná žádný domov ani nemá. Přemýšlím a představa, že se k nám teď ženou statisíce takových lidí, mi přijde naprosto absurdní.

Východně a jižně od Středozemního moře žijí také lidé. Nejsou to žádní „lidé“, kteří implicitně usilují o jakési nezasloužené pohodlí a kteří na nás chtějí parazitovat. Prostě jen neměli to štěstí jako my, aby se narodili v Evropě. Říct otevřeně, že jsme prostě měli kliku, zatímco oni pech, tak ať se s tím smíří, by nebylo solidární. Proto odpůrci migrace, kteří chtějí vypadat solidárně, využívají zaklínadlo ekonomická migrace. Toto zaklínadlo slouží ve veřejné debatě o uprchlících jako láhev alkoholu v hospodě. Otupí mysl natolik, že jen posloucháme ty nejhlučnější, nebo ty nejoblíbenější, a nakonec spokojeně přikývneme a odejdeme do pohodlí svých domovů s pocitem, že svět je přesně takový, jak má být. Není. A Pokud se necháme nadále opíjet nejen v hospodách, ale také ve veřejné debatě, dočkáme se toho, co je v podobných případech běžné – pořádné kocoviny.

Dodatek: Možná máte teď pocit, že jsem naopak pojmově opilý já. Budiž, na to máte plné právo. Pojďme o tom tedy diskutovat, protože ať už ve veřejné debatě opíjí kdokoliv kohokoliv nejúčinnějším antienthanolem je otevřená a oponenta respektující diskuse občanů.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama